Jsem za vodou

Taky jste nikdy moc neřešili, odkud přitéká voda, která vám teče doma z kohoutku? Já také ne. Tedy až
doposud.

Na Kubě voda z kohoutku rozhodně není taková samozřejmost. Tzv. voda z ulice teče jen několik hodin denně nebo i jen každý druhý den. Koncentrace různých sudů a tanků na vodu v domech je tedy vysoká. Na střechách vidíte rozmanité modely, movitější si zřizují na zemi také vlastní cisterny, tj. zděné zásobníky vody. Rozhodně víte, odkud přitéká voda, kterou doma pouštíte. V podstatě se nic neděje, každý den na pár hodin teče voda z ulice, naplníte si své zásobníky a poté fungujete z nich. V praxi to tak jednoduché není. Voda ze sudu na střeše teče samospádem a nemá žádný tlak. Voda z cisterny zase sama na střechu nevystoupá a už vůbec ne do potrubí v domě.  Pokud si v prvním patře chcete pustit sprchu, zřejmě to nervově nezvládnete. Pro zachování duševního zdraví a osobní hygieny se tedy neobejdete bez motoru, který ten tlak zajistí. Takový motor ovšem není nic běžného a už vůbec ne levného. Nic prostě není jednoduché a bohužel ani dostupné všem.

Tento týden voda z ulice neteče. Je středa a od soboty nic. Prý v pátek, mění se turbína pro celou čtvrť. Zapomeňte na to, že jste si přečetli nějaké hlášení předem. A nemyslete si, že se to dá přežít, protože na každém rohu stojí pojízdná cisterna, kterou někdo pravidelně doplňuje. Prostě neteče. Že se něco děje jsem si všimla, když v neděli projížděla cisterna spodní ulicí a lidé vybíhali s hlasitým křikem a různými nádobami. Spodní ulice má vyšší koncentraci dřevěných domků bez velkých tanků a rozhodně bez cisteren. Horní ulice je na tom mnohem lépe a poznáte to na první pohled. V pondělí jsem kontrolovala vlastní cisternu, skoro plná.
K tomu mám dva velké cementové sudy na střeše. Zásoba na více než týden. Jsem za vodou, ale začínám zjišťovat, co se děje.  Tady řešení není nikdy hned, je nutné se připravit včas. Během dalších dvou dnů je poznat rozdíl mezi těmi, co měli možnost vybudovat si své zásobníky a těmi, kteří tuto možnost bohužel nemají. Horní a dolní ulici teď odděluje několik světelných let. Jakmile náhradní cisterna vjede do obce, začíná souboj nádob a sousedů. Fronta nemá konce a voda obvykle vystačí maximálně na její polovinu. Kdy přijede znovu? Přece hned! Čekají další dlouhé hodiny, šetří vodou, jak se dá. Druhý den se stejná tragikomedie opakuje. Soukromé pojízdné cisterny si v těchto dnech vydělají na celý měsíc. Pronajímají své služby, dovážejí vodu z okolních obcí a štědře si za to nechají zaplatit. Nezbývá než čekat, až opět poteče voda z ulice.

Objevila jsem tu jeden extrém. I přes problémy s vodou, Kubánci rádi uklízejí. Jejich styl je pro nás ovšem nepochopitelný. Žádné vytírání hadrem, prostě šup! a kýbl vody do domu anebo ještě lépe, pustím tam vodu přímo hadicí. Lednice je na podstavci, nábytek se neřeší. Co je mokré, to je čisté, tak ať to pěkně šplouchá! Poté pěkně stěrkou vyženou vodu ven až na ulici a je uklizeno. Pozor, nikdo neřeší, ve kterém patře bydlí, připravte se na to, že z balkonů a teras vytéká voda, se kterouprávě někdo uklidil. Můj kýbl s pedálem, je pro ně Lunetic a nejspíš si myslí, že jsem špindíra, když mi při úklidu netečou ven z domu proudy vody.

Sůl je sice nad zlato, ale mohu vám říci, že bych to zaměnila na voda nad zlato. Poslední dva měsíce jsem na sůl v obchodě nenarazila a nic se neděje. Pokud v pondělí stále voda nepoteče a vyprázdní se mi i střešní tanky, to se tedy rozhodně něco dít bude!