Magická Santérie

Santérie. Náboženství, o kterém jste možná mnoho neslyšeli, ale na Kubě je všudypřítomné. Jeho kořeny sahají do Afriky, kdy si přivezení afričtí otroci mohli dovézt pouze své bůžky a duchy zemřelých. Jejich obyčeje a rituály se zde smísily s již přítomným křesťanstvím a výsledkem je unikátní forma uznávání dobrých duchů tzv. Orishas. Nečekejte náboženství v našem podání, je to spíše magická síla, kterou Kubánci uznávají. Skoro každý má doma svého bůžka, malý oltář, oblečenou panenku apod. Pravidelně mu dává dárky či květiny, zapaluje mu doutník a povídá si s ním.  Při svém rituálu jej žádá o pomoc a radu anebo svolává hromy na své nepřátele. Pro Kubánce běžná součást denního života, pro nás nezvyklý úkaz, který může vyvolat úsměv. Nevyplatí se však si s Orishas zahrávat, mohou být zlomyslní!  Nejlepší je zachovat si pokoru a respekt vůči kultuře jiné země, pozorovat, ale také být připraven na možné nástrahy.

Když vyjdete na ulici, první čeho si můžete často všimnout, je množství rozbitých vajec na křižovatkách ulic.  Rozhodně nikomu neupadly při nákupu. Dejte si pozor a nešlápněte na ně! Někdo do nich začaroval jména svých nepřátel a vyhodil je tak, aby si je Orishas našli a sám se od nich očistil. Tím, že na ně šlápnete, si vlastně to špatné přitáhnete na sebe. Pod velkými stromy Seiby naleznete kokosy, banány, ohořelé svíčky a možná i mrtvé kuře.  Posloužili k očistě těla a duše a nyní je čas to špatné tzv. vynést z domu.

Nedávno jsem večer zahlédla podezřelý pohyb před domem. Ráno jsem kontrolovala, co se mohlo stát  a našla jsem igelitovou tašku s rozbitými kokosy a bonbóny. Roztočil se kolotoč událostí. Manévry hodné desaktivace bomby v metru. Na tašku jsem nesměla sáhnout, bylo nutné najít vhodné klacíky a opatrně otevřít a lépe prohlédnout. Místní byli šokováni, vyzařoval z nich strach a rozčarování. Někdo nás chce začarovat. Posílá na nás zlé síly, rozbil nám kokos před domem a Orishas chce uplatit sladkými bonbony. Musíme podniknout protiopatření, zneškodnit nástrahu a očistit se. Rady střídají rady a nakonec kokosy zapálíme a my se večer umyjeme vodou, do které nasbíráme bílé květy. Následující tři dny se musím povinně vonět jakousi silně parfémovanou vodou, aby do mě zlé síly nevstoupily. Rozhodně se ke mně ani nepřiblíží, odér, který šířím, odežene všechno. Mezitím všichni spříznění začínají vyvolávat svého bůžka, aby zaslal odplatu na majitele oné tašky. Ocitám se v čarovné síti, která připomíná černou magii. Neparticipuji, ale jsem toho součástí, a tak i po několik dalších dní strpím uhnívající banány na oltáři našeho bůžka i vůni tabáku v celém domě. Prozatím se neštěstí nekonají, ale říkám to s respektem.

Santérie by si zasloužila samostatnou knihu, kterou chystám už dlouho. Je to krásná magie plná rituálů, ale také přísných pravidel. Fascinuje mě, že stejně tak, jako v dnešním světě přetrval automobilový skanzen, přetrvává tato magická síla jako součást běžného denního života. Kuba je v mnoha ohledech stále pevně zakořeněná ve svých přesvědčeních a i když to může být úsměvné, je to vlastně spíše  obdivuhodné.